Platba přijde za tři týdny. Mohli bychom to vypořádat v reálném čase. Atomicky. Auto dodá, síť zaplatí, pojišťovna kryje — všechno najednou, nebo nic.

Cestou ho shodí vítr. Kdo nese odpovědnost? Mohli bychom to mít jasné ještě před vzletem. Každá strana podepsaná, každá podmínka definovaná, každý scénář pokrytý.

Střecha vyrábí, soused spotřebovává, síť balancuje. Mohli bychom to vypořádat tři strany najednou, v reálném čase, bez faktur z roku 1998.

Kamera říká: špatný svar. Mohli bychom mít audit trail, který v milisekundě řekne: robot podepsal teplotu, linka podepsala pozici, ERP podepsalo dávku. Odpovědnost přiřazená automaticky.

Agent A objedná. Agent B dodá. Výstup je halucinace. Mohli bychom to mít ošetřené — identita, odpovědnost, kůže ve hře. Ještě před prvním tokenem.

Senzory, celnice, banka, pojišťovna, prodejce. Pět stran, pět systémů. Mohli bychom to spojit do jedné transakce. Všechno najednou, nebo nic. Ne Letter of Credit z roku 1850.

Německo, Rakousko, Česko. Tři jurisdikce. Mohli bychom mít compliance vloženou přímo v transakci. Per-země, per-pravidlo, automaticky. Truck to ví ještě před startem.

Tři nemocnice, žádná nechce sdílet data. Mohli bychom kryptograficky dokázat, že každá přispěla kvalitními daty — bez toho, aby ta data kdokoliv viděl. Důvěra nahrazená matematikou.

Senzor, dodavatel, pojišťovna. Tři podmínky. Mohli bychom to spojit do jedné atomické transakce. Splněno všechno = provedeno. Nesplněno cokoliv = nic. Žádné volání, mailování, čekání.

Mohli bychom garantovat, že ten samý kredit nebyl prodán dvakrát. Ne manuálním registrem. Ne lidskou kontrolou. Protokolem. Na úrovni infrastruktury.